Takto to bylo loni a tak nějak by to mohlo být i letos.
A jak to bylo doopravdy?
Málem jsme ani nevyjeli. Honza dobrodruh si ustlal v Bojeticích. Že už pak místo s námi pokračoval do špitálu je jasné. Nakonec to skončilo „jen“pomlácením a odřeninami.
Tak nějak to vypadalo na trati, já s úspěchem vlál vzadu za pelotonem, jak Rudé právo v latríně.
Přes počáteční potíže jsme v pohodě dorazili na Bučický mlýn k prvnímu zaslouženému občerstvení.
Však také počasí nám přálo a vedro bylo tak velké, že i
kravky shodily své fialové oblečky a válely se jen tak „na bílo“, asi tu mají nudi pláž.
Jen malý důkaz, že jsme se moc neflákali a že až v Jíkvi jsme byli.
Příprava a řazení ke startu horské premie v Loučeni.
Těch prémií bylo a mohlo být na trati více, ale když mě se nejvíc líbily horské s cílem v údolí.
Na Patříně dumám co dál, že bych někoho vypek, jako místní hospodský, když nezatopil v udírně. Ale pivko bylo dobrý.
A zde jsme všichni v plné kráse po asi 65 km.
A už zbývá jen závěrečné hodnocení.
Při něm bylo domluveno, že 4. nebo 11. září vyrazíme vlakem do Českého ráje na Trosky. Pěšo z Malechovic na Trosky, Podtrosecká údolí, Libošovice a domů. Tak trénujte.
Petr Novotný
